charakter článku: Články, reportáže, rozhovory (Phuket 13.ledna) Za celý svůj život se lidé na Phuketu naučili dělat rok na dobu nízké a vrcholné turistické sezony. Nikdy se však nesetkali s tím, že by sezona nebyla žádná.S tím, že by se jejich pláže proměnily v místo, kde si dávají dostaveníčko duchové.
Jídelna hotelu Tana vypadá jakoby se nic nezměnilo. Personál stále stojí připravený až na snídani dorazí první hosté, u vchodu visí informace pro skandinávské turisty. Tedy právě pro ty, kteří tady chybějí. Prázdné pokoje po těch, kteří katastrofu přežili a okamžitě odjeli, nikdo nezaplnil. Sedmý den, kdy podle Thajců duše opouštějí těla zemřelých, zmizeli z ostrova i domácí turisté. „Teď přežijí jen ti nejsilnější,“ říká Fred, Francouz v Kristových letech, který již několik let žije na Phuketu. Naštěstí pro něj osobně se příliš nezměnilo a dál žije ve svém předchozím rytmu – snídaně s thajskou manželkou a ročním synem, kancelář, zpět domů.Padesát tisíc lidí, kteří v jižním Thajsku v důsledku tsunami možná přijdou o práci, mu mohou jeho stereotyp závidět. „Vážím si těch turistů, kteří v tuhle chvíli prostě neodjedou nikam na sever nebo východní pobřeží, které není nijak postiženo, ale ukáží se tady,“ říká Fred. Phuket se obnovuje rychleji, než se na konci minulého roku ještě mohlo zdát.Na hlavní plážové třídě je zkáza ještě zcela patrná, některá místa přestala existovat, v některých hotelech schovaných za zábranami ještě dlouho nikdo bydlet nebude, ale již o sto metrů dál ve vnitřním městě se život opět hlásí o existenci.
Je to jako ostrý řez, na jehož předělu stojí symbolicky podnik s názvem Nový bar.A místní dívky už zde opět čekají na své manžele pro jednu dovolenou.
Pláže, kterými se přehnala vlna, paradoxně vypadají nejlépe za posledních dvacet let. Epidemie nakažlivých chorob se nekoná. Jenom turisté zde stále scházejí.
