charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Jméno, výška, barva očí, zvláštní znaky. Jeden papír na jeden lidský osud. Mladá dobrovolnice z thajské centrální banky se snaží zaplnit list, co nejpodrobněji. Jenom tak se otevírá šance, že jméno dostane konkrétní tvář. Sto kilometrů severně od ostrova Phuket ve městě Takua Pa se v buddhistickém klášteře Jan Jao uzavírá Andamanská tragédie. Tady jsou shromažďováni ti, kteří nepřežili útok tsunami. Tady se týmy odborníků a dobrovolníci pokoušejí o jejich identifikaci. A čas je proti nim.
„Ti lidé se už nedají skoro vůbec poznat,“ říká britská dobrovolnice, která čeká až se v jednom ze stanů dostane k internetu. Po pěti dnech vypadá unaveně, ale stále odhodlaně: „Když to vydrží Thajci, zvládnu to také.“
Z bran kláštera se již line nasládlý pach, ale nikdo nemůže říct, kdy už všemu bude konec. V celé oblasti Khao Laku, nejpostiženější části Thajska, se objevují stále další oběti. „Jenom včera přivezli další náklaďák s těly naskládanými ve třech řadách nad sebou.“
Vyhledávání informací o obětech
Chceme si být jisti
Proces identifikace je srdcervoucí poutí mezi stovkami a stovkami fotografií rozvěšených na tabulích v sousedství kláštera. Tady se příbuzní pohřešovaných pokoušejí najít jakoukoliv stopu, která by je zavedla až k jejich blízkým.Ticho přerušují telefonáty snažící se získat podobu hledaných z posledního dne – měla bílé tričko, viděli jste, že si ten den nalakovala nehty? Teprve odtud se lze s několika vytipovanými fotografiemi vydat do kláštera a požádat o detaily.„Chceme si být absolutně jistí, že příbuzným nevydáme tělo někoho jiného. A chceme si být absolutně jistí, že si ho odvážejí skutečně ti, kteří by ho odvézt měli,“ říká thajská dobrovolnice a vzpomíná na dvě rodinné větve, které soupeřily o tělo oběti.
V klášteře pracují dobrovolníci z celého světa
Najít blízké
Zatímco verdikt ve věci identifikace mají přinést odebrané vzorky DNA mrtvým z kláštera Jan Jao jako by nemělo být dopřáno klidu. Dva tisíce těl muselo být exhumováno, další tisíce zůstávají na seznamu ohřešovaných a možná nikdy nebudou nalezeny. „V prvních dnech, kdy panovaly obavy z epidemií, bylo mnoho těl spáleno, přestože to bylo zakázáno. Mezi nimi Thajci i cizinci,“ tvrdí jeden z cizinců dlouhodobě žijící v Thajsku.A klášterem Jan Jao dál proudí zástupy lidí, kteří netouží po ničem jiném než najít své blízké a důstojně je pohřbít.
