{lang: 'cs'}
Když naši účinkující udělají chybu, zaplatí za ni životem, přesvědčuje diváky moderátor krokodýlí show na thajském ostrově Samui. A divákům skutečně při pohledu na kousky, za něž by se nemusel stydět ani filmový krokodýl Dundee, tuhne krev v žilách. Zároveň se však nemohou zbavit pocitu, že vše je tak trochu podvod, neboť jak jinak by bylo možné bez následků strčit hlavu do tlamy zvířeti, jehož zuby snesou srovnání s motorovou pilou ?
Daeng se podobným kouskům věnuje již jedenáct let a o svých krokodýlích svěřencích říká: „Mám je rád, zpočátku jsem se jich bál, ale když s nimi pracujete delší dobu, zamilujete si je.“ Sympatický mladík se ke krokodýlím show dostal zcela náhodou, pochází z provincie Surin, ze severovýchodního Thajska, která je mnohem známější chovem slonů. Jednoho slona mají doma také Daengovy rodiče, ale jemu prostě učarovali krokodýli. Ostatně s nimi již zbrázdil také pěkný kus Thajska, nic to však není ve srovnání s jeho novým kolegou, který, když začne popisovat, kde všude vystupoval , jakoby ledabyle listoval atlasem - od Koreji až po Kuvajt.
S krokodýly musí být zábava
Mužskou dvojici doplňují dvě dívky, z nichž zejména Any je u turistů oblíbená, moderátor celého představení ve chvíli, kdy její hlava mizí v čelistech třímetrového krokodýla, nikdy nezapomene připomenout, že je jí teprve devatenáct let a ještě nemá přítele. A tak: „Pozor, zlato, máš hezkou tvářičku, bylo by opravdu škoda, kdyby si o ni přišla.“ Správná krokodýlí show totiž musí být zároveň zábavou. A tak když se Daeng rozběhne a klouže po dlaždičkách až ke krokodýlovi, aby ho políbil, těsně před rozevřenou čelistí se zvedne a s lišáckým úsměvem oznámí publiku, že celý kousek ještě jednou zopakuje. A když se o chvíli později chystá vložit peníze tak hluboko, že zmizí až v krokodýlově žaludku, s vážnou tváří zvířeti oznamuje, že není kuřátko, a tak by bylo dobré si ho nesplést s večeří.
„Naši krokodýlové jsou skuteční, nepoužíváme žádné drogy, vše je zcela doopravdy,“ upozorňuje moderátor publikum hned na začátku celého vystoupení. Někteří diváci si však povšimnou, že krokodýlové se po dlaždičkách, které neustále obě dívky zkrápějí vodou, pohybují jenom s obtížemi. Jejich drápy jim opakovaně podklouzávají, takže nemohou bleskurychle zaútočit. Vody v bazénku, obklopující arénu, je tak do půli lýtek, ani tady nemohou krokodýlové plně využít svoji převahu. Ale je to ten skutečný návod, jak pořádat obdobná představení?
Záleží na povaze
„Krokodýli nejsou stejní, někteří jsou velice agresivní, jiní naopak klidní. Já znám jejich povahu, a tak je mohu různým způsobem využívat. To je skutečné tajemství naší farmy,“ říká mi po představení Daeng a hned mi podává důkaz. Dlouhou bambusovou holí postupně dráždí dvě desítky krokodýlů vyhřívajících se v sousedním bazénku. Zatímco někteří se po ni okamžitě zuřivě vrhají při nepatrném doteku, jiné by z jejich klidu nevyrušilo ani snad to, kdybychom jim zatančili na zádech.
„Když je horko, otevřená tlama, spí, dobrý,“ shrnuje jednoduchou angličtinou další z chovatelských pouček Daeng. Ze zvířat, se kterými vystupuje, označuje šest za bezproblémové, na tři ostatní si musí dávat pozor.„Tenhle patří k těm nebezpečným. Jeho otec byl mořský krokodýl, matka sladkovodní,“ nestačí Daeng ani dopovědět větu a sklapnutí krokodýlí čelisti zazní jako výstřel z pušky. Jenom na potvrzení svých slov Daeng poplácá krokodýla, pocházejícího ze sladkovodních rodičů, který veškeré dění zcela ignoruje. Toho naopak může bez potíží chytnout ve vodě holýma rukama a zvíře ještě divákům zamává svoji tlapou.
Po podobné názorné demonstraci se už pak nedivíte, že mladíkovo tělo zdobí až překvapivě málo jizev. „Pro mě jsou krokodýlové něco jako moji bratři. Podíváme se na sebe a vzájemně se zkoumáme. Když je krokodýl dobrý ke mně, jsem já dobrý k němu a naopak,“ říká Daeng, ale přesto si raději pohladí amulet, který se mu houpe na krku. Zub patřil nejznámějšímu místnímu krokodýlovi jménem David Beckham.