charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Říká se jim Palestinci jihovýchodní Asie. Přestože Monové stáli u zrodu jedne z nejranějších civilizací na uzemí Thajska, dnes žádný domov nemají.
Monové jsou společně s Khmery považováni za nejstarší původní obyvatele jihovýchodní Asie. Monské království Dvaravati s centrem v okolí dnešního Nakhon Pathonu západně od Bangkoku dominovalo centrálnímu Thajsku od šestého do jedenáctého století. Na monskou civilizaci se nezachovaly žádné architektonické památky, ví se o ni, že se jednalo o městské státy, za pravděpodobné je považováno to, že Monové zprostředkovali Thajcům buddhismus. Po ustupu Dvaravati se Monové udrželi pouze v malém království na severu země poblíž Lampunu, většina z nich však byla zatlačena thajskou a khmerskou invazí do jižní Barmy. Zde se začal naplnovat jejich tragický osud.Monové za nejvýznamnějšího panovníka svých dějin považují Rajadhiraje ze 14.století vládnoucí v barmánském Pegu.Za temný den barmskou invazi z roku 1757, která vyvrcholila masakrem tří tisíc mnichů a následným exodem do Thajska. Přestože v současnosti na uzemi Barmy existuje malá monská enkláva, jsou Monové vystavěni násilí ze strany barmské vlády.Na barmském uzemí žije nyní okolo milionu Monu, stotisíc našlo utočiště v sousedním Thajsku. Organizace nezastoupených národu, jakési paralelní OSN, uznává Mony jako lidi bez vlastní země.
Typická architektura v Sangkhlaburi
Mnich s autoritou
Sangkhlaburi je zapomenuté městečko u barmských hranic. Jeho deset tisíc obyvatel představuje etnickou směs Barmánců, Karenů a Monů. Čtyřista metrů dlouhý most přes místní přehradu je nejdelším dřevěným mostem v Thajsku. Romantický výhled na stavbu spojující Sangkhlaburi s monskou vesnicí, začíná narušovat další, tentokrát betonový most. Cilý stavební ruch svědčí o víře majitelů nově budovaných resortu v perspektivu cestovního ruchu. Ten má být živen především přehradou Khao Laem. Když se před dvaceti lety spojily vody tří řek v rozsáhlou vodní plochu, muselo nové stavbě ustoupit staré Sangkhlaburi i monská vesnice existující v těchto místech od čtyřicátých let.Její pozůstatky se staly jednou z největších místních atrakcí. Při vysokém stavu vody čluny při své plavbě po přehradě zakotvují u špičky vesnické stavby, v období sucha je možné si prohlédnout polovinu zatopené stavby. O něco dále nad hladinu vystupuje obvodové zdivo, základy se ztrácejí kdesi hluboko pod námi. Na místní Mony čekal osud podobný rozpadajícím se stavbám. V pozici trpěných hostů na thajském uzemí se měli vydat na další pout bez domova. Autorita monského mnicha Uttamy však rozhodla jinak, pěti tisícum Monu bylo umožněno usadit se v nové vesnici na břehu jezera, nový klášter se posunul dále do vnitrozemí. Cestu k němu ukazuje rozměrný portrét, který potvrzuje autoritu, jaké se opat Uttama mezi svými lidmi těší.Klášter Wangkawiwekaram obsahuje udajně kousek Buddhovy kosti a je kopií Bodhgayi, místa, kde došlo k Buddhově osvícení. Také tady se horečně staví, podle některých zdrojů z peněz získaných z prodeje zbraní přes hranici, vždyt Sangkhlaburi leží ve směru pašerácké stezky do sousední Barmy. Podle jiných tvrzení však klášter za svoji výstavnost vděčí příspěvkum vděčných Monů.
Autorita monského mnicha Uttamy však rozhodla jinak, pěti tisícum Monu bylo umožněno usadit se v nové vesnici na břehu jezera, nový klášter se posunul dále do vnitrozemí. Cestu k němu ukazuje rozměrný portrét, který potvrzuje autoritu, jaké se opat Uttama mezi svými lidmi těší.Klášter Wangkawiwekaram obsahuje udajně kousek Buddhovy kosti a je kopií Bodhgayi, místa, kde došlo k Buddhově osvícení. Také tady se horečně staví, podle některých zdroju z peněz získaných z prodeje zbraní přes hranici, vždyt Sangkhlaburi leží ve směru pašerácké stezky do sousední Barmy. Podle jiných tvrzení však klášter za svoji výstavnost vděčí příspěvkum vděčných Monu.
