Thajsko: Tham Krabok - poslední zastávka před peklem

Když před padesáti lety do těchto míst přišlo několik mnichů, chtěli se věnovat převážně meditaci a duchovnímu životu.Jenom mimochodem využili svých znalostí přírody, aby pomocí bylin pomohli místním lidem zbavit se jejich silné závislosti na opiu. Přesto cesta Tham Kraboku k vyhlášenému protidrogovému centru nebyla zcela náhodná , bývalý opat kláštera prošel životní  zkušeností policejního důstojníka protidrogového oddělení v Bangkoku.Místo, které si zakladatelé kláštera vybrali, se nachází ve středním Thajsku, severovýchodně od Bangkoku. Klášter leží na upatí kopců, které se zvedají ze zdejší prašné, vyprahlé roviny. Cestu k němu otevírá  nenápadná  asfaltová  odbočka z hlavní silnice. Sochy Buddhů  i monument thajského panovníka v nadživotní velikosti svědčí o neúnavné stavební aktivitě Tham Kraboku. Dočasný domov narkomanů je obehnán zídkou, za ní lze pouze se svolením. To však není příliš těžké získat.  Tham Krabok otevírá  své brány i návštěvníkům zvenčí. Před patrovou budovou, kde jsou dočasní obyvatelé kláštera  ubytovaní, několik Thajců hraje takraw, místní obdobu nohejbalu s rattanovým míčem. Za ubytovnou se trojice cizinců chladí v malé nádrži napuštěné vodou. Cizinci tvoří v klášteře asi třetinu  osazenstva. Nejčastěji pocházejí ze švýcarska a Holandska. 

Posvátný závazek

Podle místních mnichů je tady všechno posvátné - stromy, rostliny, kopce. Důvod, proč lék používaný při léčbě drogově závislých funguje údajně pouze tady. Samotní mniši tvrdí, že medicína za branami kláštera ztrácí svoji sílu a brání jejímu volnímu šíření.  Když ji před časem poskytli k testování do Spojených států, skončila léčba smrtí dvanácti narkomanů. "Jsme pro narkomany  poslední nadějí, my nikoho nehledáme, všichni se na nás obracejí sami. V Tham Kraboku si každý musí vybrat mezi životem a smrtí, pokud si vybere život, může přijít, ale pouze jednou, další šanci již nedostane," říká  mnich Gordon.Životní osudy tohoto svalnatého Američana by vydaly na román,jeho pouť ve vojenské uniformě obsahuje vietnamskou válku, Libanon, Haiti. V Tham Kraboku již působí třiadvacet let a je jedním ze sedmi lidí, z nichž každý zná část složení léku, který je závislým podáván."Sedmdesát procent z více než 100 000 narkomanů, kteří prošli Tham Krabokem, je vyléčeno, čtvrtina zemřela, o pěti procentech nic nevíme," přednáší Gordon statistiku, která se téměř rovná  zázraku. Přitom pravidla, která  se pacienti zavazují respektovat, vypadají až příliš jednoduše a vejdou se na jediný list papíru. Do kláštera jsou přijímáni narkomani ve věku osm až pětačtyřicet let. V Tham Kraboku zůstávají minimálně týden, maximálně šest měsíců. Během nich přijímají lék složený ze stovky místních bylin a chodí do sauny. Podle opata kláštera Phra Puttabatha pětadevadesát procent úspěchu spočívá  v závazku, který pacienti na závěr léčby přijímají. Slibují, že se do konce života již drogy netknou. Mnichové říkají, že zatímco byliny zůstanou v Tham Kraboku, slib zůstává  v mysli a srdci jejich pacientu. Nijak se také nesnaží vyvrátit pověst, podle níž lék přetrvává  v krvi až zabije každýho, kdo by se chtěl k droze vrátit.

Každý pacient individualitou

"Nikdo nemá  zázračný lék, pokud pacient sám nechce zničit svoji závislost. My  můžeme pouze vytvořit prostředí, které narkomanům umožní pomoci sami sobě. Každý je  sám sobě lékařem, každý má  moc, kterou by se dalo všechno vyléčit, když však ztratí touhu po životě, není šance. Užíváme rostliny, které potlačují všechny touhy, kromě jediné - vrátit se domu. V dnešním světě neexistuje bezpečná  droga,svět je jimi zavalen, drogy se stávají stále profesionálnějšími, ale myšlení člověka se nemění. Pro nás je každý pacient individualitou, každý má vlastní medicínu," říká Gordon. Jedinečnosti každého z pacientu je přizpůsobeno i složení podávaných bylin. To je připravováno na základě rozboru z laboratoře, kam jsou odesílány vzorky získané hned po příchodu do kláštera.   
 

Nevěřím na zázračnou léčbu

Pětadvacetiletý Kiril pochází z Čečenska, ale již několik let žije v Praze. "Měl jsem problémy, příliš mnoho problému," vysvětluje důvody svého pobytu v Tham Kraboku. Stručná  věta, za kterou se skrývá devět neúspěšných pokusů o léčbu heroinové závislosti, prosby manželky i rodičů, které ho nakonec dovedly k rozhodnutí zkusit něco, co již před ním absolvoval jeho kamarád. Rozhodnutí, které bylo právě tak rychlé, aby stačilo na zakoupení letenky, přílet do Bangkoku a cestu taxíkem do Tham Kraboku. V klášteře chce vydržet dva měsíce, po dobu platnost víz. "Nevěřím na žádnou zázračnou léčbu, uvidím, jak to bude fungovat. Jednu výhodu to tady určitě má, nikde nemám kamarády, kteří by mi drogu sehnali stejně snadno jako v Praze." Život v Tham Kraboku pro něj plyne až příliš poklidně, peníze musel odevzdat a dostane je až při odchodu, v klášteře platí zvláštní měna, možnost účastnit se meditací ho příliš neláká.
 

Léčba součástí rituálu

Naopak Švýcar Peter je jedním z bývalých pacientů, který se sem vrátil a chce se stát mnichem.Jeho manželka zemřela na  předávkování, říká, že ve Švýcarsku závislý dostane methadon a jde domu, v klášteře je však léčba součástí rituálu. Přestože je Tham Krabok založený na buddhistických principech, je otevřený všem. "Nezajímá  nás náboženství, léčíme osobnosti. Můžeš věřit v cokoliv, v boha, Alláha, peníze, v cokoliv co tě drží při životě, v cokoliv, v co, pokud o to přijdeš, tak zemřeš," říká Gordon. Sedmičlenná  skupina v červených pyžamech klečí na nádvoří kláštera. Připomíná to chvíle před popravou. Lék, který za chvíli pozřou pálí jako oheň a obrátí jejich vnitřnosti naruby. V dávivých křečích z nich opakovaně vytryskne mohutný proud. Někteří z nich přišli do Tham Kraboku dobrovolně, jiné přivedli rodiče, příbuzní, další policie.Všichni jsou zde poprvé. A naposledy.