charakter článku: Články, reportáže, rozhovory
Když Wassana Ditracha ukáže směrem k desetimetrovému tamarindu, v očích se ji ještě dnes zalesknou slzy. Před rokem ji tento strom zachránil život. V jeho koruně přečkala obří vlnu, která její domov, vesničku Ban Nakhem, zmáčkla ze dvou stran a učinila z ní jedno z nejpostiženějších míst v celém Thajsku." Dva dny jsem byla v naprostém šoku, nevěděla jsem, co mám dělat ," vzpomíná Wassana. První, kdo ji po katastrofě nabídl pomocnou ruku byli lidé z Církve naděje. "Jejich pomoc na nás velice zapůsobila, pomohli nám překonat prvotní trauma," říká další z obyvatel vesnice.
V buddhistickém Thajsku tvoří křestané asi procento celkové populace. V provinciích postižených tsunami jich však přibývá. V oblasti Ban Namkemu přestoupilo ke křestanství okolo 150 lidí, Církev naděje v provincii Phanga otevřela již tři nové kostely, další se chystají.
"Pomohli jsme místním lidem a zároven jim ukázali, že být Thajec automaticky ještě neznamená, být buddhista," říká pastor Chatchawan z města Takua Pa. Tsunami nám přinesla tragédii, ale zároven také novou naději, Ježíše Krista, říká jeden z mořských cikánů, animistických kočovníků obývajících Andamanské mořeZatímco hlasatelé nové víry poukazují na humanitární stránku své mise a zdůraznují, že k přestupu na novou víru nikoho nenutí, rostoucí počet křížů na Andamanském pobřeží se ne u všech setkává s porozuměním. "Pokud pomáhají, je vše v pořádku, ale vábit lidi, kteří již svoji víru mají, k jinému náboženství, to se mi vůbec nelíbí," říká jeden z dobrovolníků působících v Andamanské oblasti. Wassana Ditracha však podobné dilema vůbec neřeší.
"Mohu být křestankou a zároveň si podržet svoji předchozí víru," říká s nezbytnou biblí v ruce. Křest, který nedávno absolvovala v mořských vlnách, svědčí o tom, že se svého traumatu již zbavila. .
