{lang: 'cs'}
Bali Bohemia

phonemaps.cz/mapa
charakter článku: Pohlednice
oblast: Severovýchodní Thajsko
sekce: Umění
vydáno: 12.4.2006, autor: Pavel Zvolánek

Thajsko: Nongkai

Zahrada umělce z Východu

Byl jsem zcela uchvácen. Umělec z východu tady používá komerční materiál ze západu pro vlastní duchovní cíle. Těmito slovy se novinář Roger Warner rozplýval nad zahradou plnou buddhistických a hinduistických soch postavených nedaleko města Nongkai při hranicích s Laosem.


Obě země v těchto místech odděluje majestátní řeka Mekong. Z Nongkai je hranice na dosah ruky, jen se natáhnout. Státy s rozdílnými společenskými systémy však vzájemným kontaktům příliš nenapomáhají. Thajsko se po letech soužití s různými vojenskými režimy dopracovalo k nikoliv dokonalé, přesto parlamentní formě demokracie. Laos se v proměněném světě pokouší najít roli pro svůj bambusový socialismus a obává se vlivů, které by od sousedů mohly proniknout, pokud by se stavidla spolupráce až příliš zvedla.
K rozvoji Nongkhai napomohlo otevření hraničního přechodu. Z Bangkoku sem lze pohodlně dorazit nočním rychlíkem nebo autobusem. Ti, kdo přijíždějí z opačné strany hranice mohou porovnat místní zahradu s tou, kterou viděli v laoském hlavním městě Vientianne. U zrodu obou stál Luang Poo Boun Leua Sourirat. O životní proměně tohoto umělce a mystika rozhodla náhoda. Při průzkumné cestě laoskými horami narazil v jedné z jeskyní na mnicha jménem Keok, jenž se stal jeho duchovním učitelem a po několik let ho zasvěcoval  do světa buddhismu. Keokův vliv byl natolik silný, že Sourirat na něj nezapomněl, ani když se po vítězství komunistů v Laosu v roce 1975 přesunul do thajského Nongkhai. Návštěvníkům své zahrady se svěřoval, že setkání s jeho duchovním učitelem se může podařit pouze tomu, kdo se oddá meditaci.  


Napůl člověk, napůl zvíře


Obklopen stovkou dobrovolníků se Sourirat pustil do tvorby, ve které se protnula buddhistická a hinduistická mytologie. O volbě materiálu rozhodla cena, beton byl nejlevnější. V zahradě nescází pětadvacetimetrový Buddha ani socha prince Siddharty, jenž se teprve musí vydat na cestu, která ho dovede k osvícení. Z třicetimetrové výšky vše přehlížejí sedmihlaví nágové. Některé ze soch zpodobňují thajská přísloví – slon si nevšímá smečky štěkajících psů se stejnou samozřejmostí, s jakou sebevědomý člověk ignoruje fámy a pomluvy. Tunelem, připomínajícím vstup do jeskyně, se návštěvníci zahrady ocitají u kola života, představujícího cestu člověka od zrození ke smrti. Panorama zachycují možné volby životních osudů i povolání.
Dobrovolníci, kteří mystika v jeho zahradě obklopili, označili sami sebe za náboženskou komunitu. Samotný Sourirat však nikdy neoblékl mnišské roucho. Podle vysvětlení jeho spolupracovník aproto, že byl napůl člověkem a napůl zvířetem. Podle pamětníků bylo jeho charisma natolik silné, že každý, kdo od něj přijal posvátnou vodu, přispěl na stavbu jeho soch vším, co měl u sebe. Když v roce 1996 zemřel, zanechal po sobě zahradu označovanou z jednu z nejpozoruhodnějších v celém Thajsku. 

Dobrovolníci, kteří mystika v jeho zahradě obklopili, označili sami sebe za z anáboženskou komunitu. Samotný Sourirat však nikdy neoblékl mnišské roucho. Podle vysvětlení jeho spolupracovník aproto, že byl napůl člověkem a napůl zvířetem. Podle pamětníků bylo jeho charisma natolik silné, že každý, kdo od něj přijal posvátnou vodu, přispěl na stavbu jeho soch vším, co měl u sebe. Když v roce 1996 zemřel, zanechal po sobě zahradu označovanou z jednu z nejpozoruhodnějších v celém Thajsku.        

Facebook:











© 2009 - 2022 Marten & Louis s.r.o.