charakter článku: Články, reportáže, rozhovory V mikrosvětě bangkockých laciných guesthousů se střídají rychloobrátkoví baťůžkáři s těmi, kteří si Thajsko vybrali za svůj nový domov. Najdete mezi nimi veterány z vietnamské války, učitele i právníky na penzi. Od začátku letošního roku jsou antithaksinovské demonstrace hlavním tahákem podvečerních debat.
„Střední třída už nehodlá z vlastní kapsy financovat další Thaksinovo rozhazování. Když máte skvělé soukromé pojištění, tak už vás ani nenapadne přispívat na nějaké vládní programy jako je návštěva nemocnice za jeden dolar pro nejchudší, říká James, pětapadesátiletý učitel z Liverpoolu „Zítra se zase chystá další demonstrace, raději nikam nechoďte, nikdo neví, jak to dopadne,“ varuje nováčky o šest let starší Frank, veterán z vietnamské války. Nikdo sice neví, jak to dopadne, ale fámy se šíří rychleji než televizní zprávy. Ale tak po thajsku. Cizinci dlouhodobě žijící v zemi často používají rčení This is Thailand, tohle je Thajsko. Jakoby jím rezignovaně rozhodili rukama a zároveň chápavě pokývali hlavou nad ničím, co se sice vymyká jejich logice, ale zároveň se s tím nedá nic dělat. Teď dostávají další lekce. Na stránkách místních novin rozebírá jeden z generálů, jaké jsou šance spáchat vojenský převrat. Thajská politika i armáda je svázána řadou vazeb, těch pokrevních i těch sahajících do školních let. Generál, který tak zcela veřejně konspiruje, připouští, že Thaksinovi spolužáci obsadili silovější pozice než jeho kamarádi, takže vůbec nejlepší bude nechat tanky v kasárnách a nechat věcem volný průběh. This is Thailand.
A tak se hedvábná revoluce valí dál bez účasti mužů v uniformách, pouze pod dohledem policie.
Nerušené oslavy
Sanam Luang, atletický stadion připomínající park v sousedství královské paláce, přehradí zábrany, u kterých policie kontroluje tašky demonstrantů. Jakoby se zde měl konat nějaký koncert. A také se hraje a zpívá a hlavně velice dlouho řeční. Na Sondhiho, hlavní hvězdu demonstrace, trpělivě až do noci čeká okolo statisíce lidí. Někteří z nich si sebou vzali i děti. Thaaaksin, awk pai, skanduje desetiletý chlapec v žlutém tričku, Žlutá je barva krále a právě král má být tím, kdo sesadí neoblíbeného premiéra. V červnu bude Rama IX. sedět na thajském trůně již šedesát let. Snad i proto se vše odehrává pokojným způsobem. Oslavy služebně nejstaršího monarchy na světě nemají narušit žádné ohavnosti podobné těm z roku 1992, kdy armáda v centru Bangkoku postřílela desítky demonstrujících.
Thaksin musí pryč
Dvacetiletá studentka z nedaleké Thammasatovy univerzity přišla na demonstraci se svoji maminkou. Teď se společně smějí nad Thaksinovými karikaturami, které se zasloužily o premiérovu přezdívku – čtvercový obličej. Na některých z nich přibyl hákový kříž, izraelská ambasáda následující den demonstrantům vzkáže, že sice respektuje jejich názor, ale srovnávat Thaksinovu vládu s érou nacismu svědčí o historických neznalostech. Některým z protestujících však to, že Thaksin je stejný jako Adolf Hitler, nikdo nevyvrátí.
„Thaksin musí pryč. A historie mé univerzity mne zavazuje, abych k tomu alespoň trochu napomohla, „ rezolutně říká mladá studentka. Univerzity nejsou mezi protestující mi příliš vidět. Kde jsou ty časy radikálních studentů, kteří před diktátorskými režimy uprchli do džungle a postavili se jim se zbraní v ruce. Ti dnešní, zahlceni světem konzumu, na něco podobného nemají čas. S výjimkou Thammasatu, univerzity, která v polovině sedmdesátých let stála v centru revolučního kvasu. V jejím kampusu tehdy vojáci zaživa upálili několik studentů. Pod obřím fíkusem přepásaným barevnými stuhami nyní jejich následovníci sbírají petici požadující Thaksinovu rezignaci.
Podpora od růže
Thajský premiér mezitím sbírá podporu mezi těmi, kteří mu stále zůstávají věrní. Chiang Mai je nazýváno růží severu. Pocházejí odtud prý nejhezčí děvčata v zemi, tady se také v roce 1949 narodil Thaksin Shinawatra. V nejlepších šatech, s transparenty ozdobený srdíčky a s kyticí růží tady na svého nejslavnějšího rodáka čekají stovky převážně žen středního věku. Je to scéna jako z politické limonády, ve které nescházejí slzy dojetí na obou stranách. Musíte vydržet, jsme za vámi, povzbuzují Thaksina obří kytice. Slibuji, že neodstoupím, tvrdí Thaksin. Možná, že tehdy svému slibu ještě skutečně věřil. Možná, že se jako vždy spoléhal na rady svého astrologa, který ho varoval, že se jeho nepřátelé sice chystají zaútočit, ale nedokáží ho zranit, ani ho zabít. Přesto, když se 9. září vydával na svoji zahraniční cestu, nechal si do letadla naložit 58 obřích zavazadel, podobný náklad z Bangkoku odstartoval jenom dva dny před pučem. Média nyní spekulují, že s kufry zmizela ze země i část premiérova majetku. V New Yorku měl Thaksin na zasedání OSN vystoupit s proslovem o budoucnosti demokracie v Asii. Tam ho také zastihla zpráva o tom, že ulicemi Bangkoku rolují tanky ozdobené žluté stužkou. Generálové se zase jednou rozhodli vzít události do svých rukou. I když, jaký je to převrat, když pučisté se obyvatelům omlouvají za případné nepohodlí, vojáci mají rozkaz se usmívat a lidé jim nosí květiny?
