charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Odlehlé, těžko přístupné místo a vody plné žraloků. Když na konci třicátých let thajské vlády hledaly místo, kde by mohly internovat své politické odpůrce, padla volba na Ko Tarutao.
V červnu 1938 na ostrov dorazila první várka vězňů, za nimi záhy následovaly další. Vězňové byli nejdříve převezeni z bangkockého nádraží Hualomphong do provincie Songkhla, odtud putovali do Satunu a poté lodí na Tarutao. První skupina byla internována v zátoce Taloh Udang, ale vzhledem k tomu, že stále přicházeli další, muselo být otevřeno nové vězení ve dvanáct kilometrů vzdálené zátoce Taloh Waw. Mezi oběma místy vězňové postavili šest metrů širokou silnici.
Elita z Tarutaa
Trestanci, umístění na Tarutau, museli pracovat., aby si osvojili poznatky, které jim měli pomoci se po propuštění uživit. Mezi těžké práce patřilo kácení a stahování dřeva, mezi lehčí výroba nábytku, rukodělných výrobků nebo úřednické práce. Političtí vězňové, internovaní v Taloh Udangu, představovali, vzhledem ke svému vzdělání a bývalému postavení, na Tarutau elitu. Těšili se lepšímu zacházení, nemuseli nosit řetězy, věnovat se neužitečným projektům a jejich internace měla podobu otevřeného vězení.
Vězňové byli umisťováni v domech po 120, ti, kteří byli odsouzeni za lehčí případy, si mohli v areálu postavit vlastní chaty. Den začínal v sedm hodin ráno, v osm hodin byla snídaně, následovalo vztyčení státní vlajky a rozdělení úkolů.Ve tři hodiny se odevzdávaly nástroje, večeře se podávala v pět hodin, v šest hodin se stahovala vlajka a následoval odpočinek.
Hlavní potravu pro vězně představovala rýže,doplněná slanými sušenými rybami a sladkými bramborami. Někdy jídelníček zpestřily čerstvé ryby.Jako desert se podával banán vařený v kokosovém mléce. Jedlo se dvakrát denně, ráno a večer. U velkých stolů seděla stovka odsouzenců, kteří začínali jíst na hvizd píštalky.
Z vězňů piráti
Těžké podmínky na ostrově činilo ještě nesnesitelnějším tvrdé a někdy až brutální zacházení dozorců. Za drobné přestupky následovalo snížení přídělu jídla a těžká práce.Mezi tresty patřilo vystavení vězně nepřetržitě na prudkém slunci po dobu deseti až patnáct dnů. Jindy museli pochodovat s těžkou kotvou nebo betonovým kolem na ramenou do doby než se zcela zhroutili. Nejobávanější však byla podzemní kobka s padacími dveřmi, kde potrestaný vestoje stěží dosáhl k ventilaci.
Léky byly sice zdrama, ale někteří dozorci a zdravotníci vyžadovali po pacientech peníze pod pohrůžkou, že je namísto seznamu nemocných napíší na listinu lidí určených pro těžké práce. Těm, kteří zemřeli, pak kradli jejich šaty a zlaté zuby. Za války navíc lékaři a starší zdravotníci z Tarutaa odešli, což vedlo ke zvýšení počtu úmrtí a přispělo k tomu, že vězňové se obrátili k pirátství. Po druhé světové válce na Tarutao už přicházeli vězňové víceméně dobrovolně na základě domněnky, že podmínky na ostrově budou snesitelnější než život v malých kobkách.
Po druhé světové válce na Tarutao už přicházeli vězňové víceméně dobrovolně na základě domněnky, že podmínky na ostrově budou snesitelnější než život v malých kobkách.
