Thajsko: Jsme ve válce?

Píše se rok 1944. Vítr se obrací, ale o osudu druhé světové války ještě není rozhodnuto. V této atmosféře řeší československá exilová vláda v Londýně neobvyklou diplomatickou otázku – jsme ve válce se Siamem?

Thajský osud za druhé světové války je spojen se jménem Luang Phibunsongkhram. Narodil se v roce 1897 poblíž Bangkoku. Pocházel z prostých poměrů, ale po studiích na  vojenské akademii, začal jeho postup k moci. Výrazně se podílel na  svržení absolutistické monarcie a v roce 1934 se stal ministrem obrany. O čtyři roky byl již premiérem, ke své funkci si přibral ještě kontrolu nad ministerstvem obrany a vnitra. Tento silný nacionalista a obdivovatel autoritářských vlád byl přesvědčen, že v dobách krize potřebuje země silné vedení. K němu měl přispět i kult vůdce. V roce 1939 země změnila název ze Siamu na Thajsko a přijala řadu opatření ve prospěch etnických Thajců, které omezovaly y především čínskou menšinu. Podle premiérových představ, uváděných v každodenní život, měl nový národ vyjadřovat úctu ke státním symbolům a také se oddávat dostatečnému spánku, aby byla zajištěna produktivita práce.  

Spojenci Japonců

V čase blížící se války v Pacifiku se Thajsko pokusilo získat území, které od něj v roce 1893 získali Francouzi. V srpnu 1940 jeho armáda  vtrhla na sporná území Laosu a Kambodži.  Thajci sice dominovali ve vzduchu a na souši, ale byli poraženi v námořní bitvě u Ko Changu. Příměří jim však přineslo zisk  laoského  území na západním břehu Mekongu a kambodžských provincií Battambang a Siem Reap.
V předvečer zahájení vojenských operací v Pacifiku  japonský velvyslanec požádal o volný průchod vojsk Thajskem, ale byl  odmítnut.
 8.prosince 1941 Japonci na devíti místech na thajské území vstoupili, jejich hlavní útok směřoval na letiště v Songkhle. Po několika hodinách nechal Phibun zastavit boje a Japoncům umožnil průchod  dokonce s nimi po čtyřech dnech uzavřel i spojeneckou dohodu.    

Spojenci Američanů

25.ledna  1942 Thajsko vyhlásilo válku Spojeným státům. Vysvětlení těchto kroků se různí, podle některých názorů se Phibun rozhodl plout s japonským proudem v době, kdy se zhroutil mýtus evropské neporazitelnosti, , podle jiných doufal, že tak nejlépe ochrání thajskou nezávislost.  Na začátku války se tak Thajsko stalo jediným rovnoprávným partnerem Japonců ve východní Asii  a dokonce uspořádalo vlastní výpravu do severovýchodní Barmy.
Pro budoucnost země se však ukázala významnější skutečnost, že thajský velvyslanec Seni Pramoj ve Washingtonu však odmítl vypovězení války předat a s Američany začal organizovat odbojové hnutí Seri Thai.  Obrat ve válce znamenal i obrat v Phibunově štěstěně. 24. července 1944 musel odstoupit a v premiérském křesle ho vystřídal civilista považovaný za vhodnějšího pro roli toho, kdo měl hrát dvojí hru s Japonci. S porážkami Japonců se obrátila nálada v zemi a hnutí Seri Thai se podařilo proniknout i do thajské vlády.S kapitulací Japonska se Thajsko distancovalo od předchozích dohod a označilo vyhlášení války za nezákonné. S americkou pomocí se jim podařilo odolat britskému tlaku na vyplacení náhrad škod.   
 

Jsme ve válce?

Vyhlášení války postavilo před zajímavou otázku také československou exilovou vládu v Londýně, zda znamená, že se tímto aktem Československo ocitlo ve válce se Siamem. Podle prohlášení prezidenta  Beneše z 16. prosince 1941 bylo Československo ve válečném stavu se všemi, kteří jsou ve válečném stavu s Velkou Británií, Spojenými státy a Sovětským svazem. V roce 1943 se na vyjasnění československé pozice k Thajsku dotázalo britské ministerstvo zahraničí. Dostalo se jim odpovědi, že vyhlášení války nezahrnuje Thajsko a vše je předmětem zkoumání. Vzhledem k přátelským vztahům s královskou rodinou nemělo Československo na vyhlášení války Thajsku zájem a tuto skutečnost potvrdilo i  v dubnu 1944 na americký dotaz. Mír mezi oběma zeměmi byl zachován.