charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Za svůj život svedl na dvě desítky bitev.Rouškou tajemství však dodnes zůstává, zda na válečném poli na něj dosáhla i smrt.
Za vše, čemu jsem se naučil, vděčím svým nepřátelům, mohl si říct král Naresuan. Jako sedmiletého chlapce si ho odvedli Barmánci na svůj dvůr v Pegu jako garanta loajality jeho otce, krále v Ayutthayi. V barmském zajetí strávil devět let a naučil se zde místnímu jazyku, oblíbil si žvýkání betelu, zvládl bojové umění i barmskou válečnou strategii. Znalosti, které se mu měly záhy hodit. Když ho v šestnácti letech vystřídala v roli rukojmího jeho sestra a Naresuan se stal guvernérem v rodném Phitsanuloku, otevřela se před ním budoucnost válečníka, který bude natolik vytížen na bojišti, že se ani nestačí oženit.
Se smrtí barmského krále Bayinnaunga, na jehož dvoře Naresuan trávil své dětství, skončily časy podřízenosti Ayutthayi vůči západnímu sousedovi. V roce 1590 Naresuan vystřídal na královském trůnu svého zemřelého otce a zvednul rukavici protibarmského odporu.
Siamský patriot
Ani během svého zajetí Naresuan nikdy nezapomněl , odkud pochází. Při vyhrané sázce v kohoutích zápasech varoval Barmánce, že tak jako kohouti, mohou bojovat i Siamci. Jeho schopnosti a chytrost vzbuzovaly obavy a žárlivost. Když se při jedné z vojenských výprav, které se Naresuan musel účastnit jako velitel části barmských jednotek, zasloužil o dobytí jednoho ze vzbouřených měst, dospěli jeho věznitelé k názoru, že bude nutné se ho zbavit. Plán připravované vraždy mu však prozradil jeden z mnichů, Naresuan již na nic nečekal a vypověděl Barmě poslušnost.
V roce 1591 zahájili Barmánci postup na Ayutthayu. Jejich invaze však dospěla ke konci, který se stal legendou. 25.ledna 1592 král Naresuan, přezdívaný Černý princ, na bitevním poli u Suphanburi srovnal nevyrovnané účty ze svého barmského zajetí. Při souboji na slonech osobně zabil barmského korunního prince, svého nepřítele již z dětství stráveném v Pegu.
Také další léta zastihla Naresuana ve válečné vřavě. Podle některých dohadů se mu jedna z bitev stala osudnou. Shoda panuje na letopočtu 1605 jako roku smrti tehdy padesátiletého krále. Podle jedné verze měl být zasažen šípem, když se pokoušel překonat nepřátelskou obrannou zeď.Někteří historikové se však domnívají, že Naresuan zemřel na neštovice nebo na některou z infekčních nemocí.
Přítel Shanů
Ve vysoké úctě se Naresuan těší u Shanů, jejich partyzáni dodnes nosí do bojů s barmskou juntou amulety s jeho portrétem. Také Shanové mají vlastní legendu o Naresuanově konci.Podle nich byl zabit, když spěchal na pomoc svému příteli z dětství, shanskému králi, který byl stejně jako on zajatcem na barmském dvoře, kde se také s Naresuanem seznámil. Popel Černého prince má pak být uložen ve stupě na jihu shanského státu.Ale ať už Naresuan svůj dobrodružný život uzavřel kdekoliv, přízvisko Veliký mu již nikdo nevezme, stejně jako fakt, že za jeho vlády dosáhl Siam největší teritoriální expanze.
