{lang: 'cs'}
Bali Bohemia

phonemaps.cz/mapa
charakter článku: Články, reportáže, rozhovory
oblast: Ayuthaya
sekce: Dějiny
vydáno: 15.11.2007, autor: Pavel Zvolánek

Thajsko: Slzy nad Ayuthayou

Mocná říše v ruinách

Kdyby Ayuthaya měla v osudovou chvíli svých dějin schopnější vládce, nemuselo se dnešní hlavní město Thajska jmenovat Bangkok.Buddhova socha v jednom z místních chrámů prý měla oči plné slz, když viděla, jakému plenění barmská vojska vystavila ve své době nejmocnější království jihovýchodní Asie. 

Po čtyřista let představovala Ayuthaya dominantní sílu celého regionu,ale dnes vám musí pomoci představivost k přiblížení slávy města, které na konci sedmnáctého století  se svým milionem obyvatel převyšovalo populaci tehdejšího Londýna  a nacházelo se v něm  na 550 hlavních budov.
Vody tří řek, obklopující ostrov o rozloze deseti čtverečních kilometrů,  poskytovaly strategickou obranu a zároveň se staly čilou dopravní tepnou obchodu mezi Západem a Východem. Urodné pláně povodí Chao Phrayi produkovaly dostatek rýže, aby království mohlo prosperovat. 


Útěk před cholerou

 Zakladatel města U Thong musel opustit své původní sídlo poté, co v něm vypukla cholera. V roce  1347 se přesunul  k řece Lopburi, kterou o tři roky později překročil a založil Ayuthayu, kde byl korunován jako král Ramathibodi.
 
Ze stavebního hlediska se vše podstatné v Ayuthayi odehrálo během úvodních stopadesáti let její existence. Tehdy  vznikla většina z jejích čtyř set chrámů včetně triumvirátu představovaného chrámy Mahathat se známou Buddhovou hlavou ovinutou kořeny stromu, Ratburana stojícího  na místě, kde se vzájemně zabili dva princové při souboji  na slonech,  i Phra Si Sanphet s trojicí pagod určenou pro uložení popele  tří vládců z Ayuthayi. Jako náboženské stavby vznikly z trvanlivějších materiálů, pro jiné použití sloužilo dřevo. První cihlová královská stavba se objevila až v polovině sedmnáctého století.
Ve svých  aktivitách se Ayuthaya oproti Sukhothaji ukázala více stavitelskou než sochařskou a také více praktickou. Své chrámy  naplnila  dvěma tisícovkami soch Buddhů a výjevů z jeho života. Vše s jediným cílem, podthrnout moc jejích vládců.
Jako jeden  z nejvýznamnějších panovníků království se do dějin zapsal  Borommatrailokanat (1441 – 1448), který se ve svých správních reformách nechal inspirovat Angkorem. Zákon  o občanské hierarchii stanovil postavení každého jednotlivce ve společnosti a  pro jednotlivé vrstvy zavedl hodnostní označení (sakdi na). Postavení   člověka bylo odvozeno od jeho vlastnictví půdy a  tato  pozice  také určovala  tresty, podle těchto pravidel byl člen královské rodiny odsouzený k trestu smrti  posazen do pytle a ubit holemi ze santálového dřeva nebo ušlapán bílým slonem.
Na rozdíl od Sukhothaje, kde se král  stylizoval do role moudrého vládce  přístupného   radám a výtkám, panovníci v Ayutthayi převzali roli svatých osob, které se staly objektem bázně a úcty. Každý svobodný člověk musel pro krále pracovat šest měsíců v roce,  z robotní povinnosti se ovšem mohl vykoupit.  
 

Barmská zkáza


Častými srážkami se Ayuthaya vypořádala i s kdysi mocnou khmerskou říší – v roce 1432 byli Khmerové donuceni opustit Angkor  a založit si nové hlavní město. Během těchto válek docházelo  k promíchání obyvatelstva, kdy zajatci nahrazovali vojáky padlé v bitvě. V polovině 16. století zabírala Ayuthaya téměř celé území dnešního Thajska  a v hlavním městě žilo na 150 000 obyvatel, kteří se přemisťovali především na loďkách po
síti kanálů.
Ačkoliv nástupnictví bylo určeno prvorozenému synovi, musela Ayuthaya  čelit častým palácovým převratům a také vnějšímu nepříteli. V roce 1549 ji poprvé napadla barmská vojska, která doufala, že království je vyčerpáno vnitřními mocenskými spory. V roce 1569 po smrti  krále Chakrapata  Ayuthayu po sedmiměsíčním obležení dobyla mohutná  barmská  armáda, které k úspěchu pomohla  zejména zrada velitele obrany města. Teprve o více než dvacet let později se králi Naresuanovi podařilo město získat zpět.
Navzdory těmto událostem Ayuthaya bohatla i v 18. století, to se však již znovu přiblížilo barmské nebezpečí. Zatímco v čele Ayuthayi  v osudovou stál chvíli jeden z nejslabších králů, v Barmě se ve stejnou dobu k moci dostala silná dynastie. V roce 1760 Ayuthaya ještě odolala, když byl  barmský panovník během obléhání těžce zraněn při výbuchu děla, ale 8. dubna 1767 Barmánci město definitivně dobyli a vyvrátili.
Ayuthaya byla vystavena čtrnáctiměsíčnímu obležení, barmské kanony chrlily zkázu a v horku údajně roztávalo zlato na pagodách i Buddhových sochách. Oproti minulosti tentokrát invazní  armáda nepřišla s cílem Ayuthayu ovládnout, nýbrž ji úplně zničit. Po odmítnutí nabídky stát se vazalským státem, se město stalo svědkem strašlivých pouličních bojů. Král Egat uprchl a záhy zemřel na následky strádání, podle jiné verze bylo jeho tělo nalezeno při západní bráně. Barmské jednotky řádily ve městě pouhý týden, ale přinesly mu úplnou zkázu.  Ayuthaya byla vypleněna, její chrámy pobořeny a umělci, kteří se podíleli na jejich stavbě a výzdobě odvlečeni do Barmy. 
 

 
 
 

Facebook:











© 2009 - 2022 Marten & Louis s.r.o.