charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Chao Phraya neoslňuje ani svoji mohutností, ani svoji délkou. Se svými 372 kilometry je oproti největším thajským řekám Mun a Nan pouze poloviční, svým významem je však převyšuje. Odvodňuje třetinu plochy celé země a nakonec při započtení 740 kilometrů dlouhého Nanu, který je jedním z jejich zdrojů, ji patří i ono délkové prvenství.
Než Chao Phraya dorazí k Thajskému zálivu projde jedenácti provinciemi. Vše začíná v Nakhon Sawanu, devadesátitisícovém městě s energickou čínskou komunitou. Tady se stékají Nan a Ping, které společně se svými přítoky Yom a Wang vytvářejí tepnu dále pokračující pod názvem Chao Phraya. Samotný soutok návštěvníka, spojující si s přízviskem řeka králů něco rozmáchle velkolepého, může být zklamán, ale Nakhon Sawan vděčí Chao Phraye za mnohé. Díky ní se stal bránou k jihu a díky jejím přítokům i k thajskému severu. Až sem přirážely lodě obchodníků a tudy procházelo týkové dřevo splavované z horských lesů thajského severu. Se zcela jinými úmysly se v těchto místech často zastavovaly barmské armády během svých válečných výprav proti konkurenční Ayuthayi.
Matka řeka
Na starých mapách se Chao Phraya objevuje jako Mae Nam, matka řeka, chao phraya je také starý titul odpovídající pozici generála. Před rozvojem silnic představovala hlavní dopravní tepnu země, pro města vytvářela přirozenou obrannou hráz, kterou se nechala obklopovat Ayuthaya a chránil se jí i Bangkok. Lidé se usazovali u jejích břehů nebo si stavěli plovoucí domy přímo na ní.
Z nebeského města Nakhon Sawan řeka zamíří přes rýžové pláně centrálního Thajska. Přestože polovina všech thajských rýžových polích je oseta v severovýchodním koutu země, skutečnou rýžovou miskou je právě tato část. Z povodí Chao Phrayi pochází největší část přebytků produkce této nejzákladnější asijské plodiny. Thajsko ročně vypěstuje okolo sedmadvaceti milionů rýže a patří mezi pětici největších světových exportérů. A přes nástup mechanizace a četnou migraci do Bangkoku, ubírající na počtu pracovních sil, zůstává sepětí obyvatel s řekou stále silné.Jako pavučina z ní vyrůstají přirozené i umělé vytvořené kanály, klongy, které dopravní síť rozšiřují do širokého okolí.
V Chainatu se od hlavního toku odděluje Tha Chin, samostatně se vlévající do Thajského zálivu pětatřicet kilometrů západně od Bangkoku. Thajské hlavní město Chao Phraya protíná jakobyste listovali učebnicemi dějepisu, na pravém břehu nechává Thonburi, které si za své hlavní město zvolil po pádu Ayutthayi generál Taksin, na levém pak samotný Bangkok, kam novou metropoli přesunuli jeho nástupci.Její vody tady křižují jednoduché přívozy spojující oba břehy, říční expresy i rýžové bárky přestavěné pro potřeby turistů.
Ruka Bangkoku
Samut Prakan je prodlouženou rukou Bangkoku, průmyslovou zonou, ze které na vás bez přípravy vykoukne obří sloní hlava sokromého Erawan muzea. V místech, kterému mnoho lidí neřekne jinak než Paknam, přestože bylo přejmenováno již v roce 1819, se museli zastavovat všichni, kteří s tehdejším Siamem chtěli obchodovat. Tady jejich lodě musely složit zbraně a pokračovat dále již jenom s nákladem zboží připraveného ke směně za rýži a týkové dřevo.
Pevnost Chulamchomklao, s památníkem Ramy V. a napevno ukotvenou vysloužilou výcvikou lodí H.T.M.S. Mae Klong, střeží stategické ústí Chao Phrayi. Bojově do dějin vstoupila pouze jednou, v červenci 1893, když svými kanony řešila disputaci s francouzským námořnictvem. Od přístavu s přívozem do samotného Samut Prakanu je to několik kilometrů vedoucích přes mosty přeskakující kanály rozlézající se po celé záplavové nížině Chao Phrayi v sevření porostů mangrove. V těchto místech Chao Phraya svoji pouť končí a rozpouští se ve vodách Thajského zálivu V thajské minulosti a přítomnosti však zůstává.
