charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Thajská železnice má svoji početnou obec příznivců. Je spolehlivá, relativně přesná, při zachování běžné opatrnosti bezpečná a svými lůžkovými vlaky ve stylu filmu Nikdo to rád horké i nezapomenutelná.
Thajské dráhy se svými vice než 26 000 zaměstnanci, z toho vice než 10 000 účedníků, tvoří největší státní podnik. Založeny byly v roce 1890, původně rozdělené na dvě části mající dohled nad severním a jižním koridorem byly v roce 1917 sjednoceny pod názvem Siamské královské železnice. 26.března května 1894 zkompletovaly první část severní železniční větve, jedenasedmdesátikilometrový úsek mezi Bangkokem a Ayuthayou.Příjezd prvního vlaku do Lampangu v první dubnový den roku 1916 se zde připomíná dodnes, ačkoliv jinak je tato severothajské město mnohem známější svými drožkami, které zde jako v jediném méstě v zemi přečkaly z časů dřevařské konjunktury.
Srdce Hualomphong
Železniční doprava se v Siamu rozvíjela bouřlivě, i když zpočátku nikoliv za využití jednotných standard, potíže způsoboval zejména odlišný rozchod kolejí na východním a západním břehu Chao Phrayi, který byl teprve v roce 1930 sjednocen na dnešních 1.435 metru.
Prsty thajské železnice se rozebíhají z Bangkoku z centrálního vlakového nádraží Hualomphong, dítěte
italských architektů Tamagna a Rigottiho, otevřeného 25. června 1916. Ze stanice, která za druhé světové války jen se štěstím unikla spojeneckému bombardování, se každý den vydává na šedesát tisíc cestujících po některé z jeho čtyř hlavních větvích, sahajících ve svém severním konci do města Chiang Mai, v severovýchodním směru do Nongkai na laoské hranici, na východně završené v Aranyaprathetu na hranici s Kambodžou a ve své jižní větvi navazující na dráhy v Malajsii a Singapuru.
Nejznámější částí thajské železniční sítě je ta postavená válečnými zajatci za druhé světové války v rámci tzv. Železnice smrti, nejpozoruhodnější stanici pak najdete v Hua Hinu s odpočinkovým pavilonem postaveným pro krále Ramu VI. Železniční síť nepokrývá celou zemi, bez železničního spojení jsou tak komě všech ostrovů i například Chiang Rai, Trat nebo Krabi.
Ve vlaku
Thajské vlaky se dělí na speciální expresy, expresy a běžné vlaky. Příplatek za speciální expres je okolo 60 bahtů a za expres 40 bahtů. První třída představuje vlastní kabinu s klimatizací, druhou třídu tvoří sedadla, která lze rozložit. Druhá třída je vypravována s klimatizací nebo ventilátorem. Třetí třídu představují dřevěná sedadla, na delší trasu ji lze doporučit pokud cestujete s nízkým rozpočtem nebo toužíte po bližším kontaktu s Thajci. Pro delší trasy je dostatečnou volbou lůžkový vůz druhé třídy s ventilátorem. Lůžko vám v noci připraví stevard, spí se po dvou nad sebou, horní lůžka jsou levnější.Klimatizace ve vyšší třídě je poměrně výkonná a nedá se regulovat.
Během cesty se nemusíte obávat o jídlo, ve vlaku je jídelní vůz. Navíc na každé zastávce vagony procházejí prodejci jídla. Jídla, která nabízejí stevardi ve vlaku na jídelních lístcích v angličtině jsou dražší než z menu v thajštině. Během svátků jsou místa ve vlacích často vyprodána dopředu, zejména o Songkranu, pokud chcete cestovat v těchto dnech je lepší si koupit lístky s předstihem. Předprodej najdete na hlavním nádraží Hualomphong napravo od pokladen nebo v železničních stanicích, která jsou počítačově propojena.Ceny jízdenek jsou shodné pro domácí i cizince s výjimkou vlaku do Kanchanaburi a Namtoku, kde zaplatíte 100 bahtů, tedy několikanásobek domácí ceny.
