charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Za thajskou odpověď na Haloween lze považovat červnový svátek Phi Ta Khon v Dan Sai.Jeho původ není známý, jisté však je, že ho v Thajsku můžete vidět na jediném místě, v městečku Dan Sai v provincii Loei.
Do provincie Loei v severovýchodní části Thajska se turisté zrovna nehrnou a o Dan Sai, ležícím téměř 500 kilometrů od metropole Bangkoku, to platí dvojnásobně. Snad i proto si jeho obyvatelé pozornosti, která se jim dostává během svátku Pi Ta Khon užívají dvojnásobně. Pi Ta Khon patří mezi svátky s pohyblivým datem konání. Průvod masek zde lze každoročně zastihnout zpravidla v červnu, o přesném dni rozhoduje místní šaman.Ten údajně komunikuje s duchy a na jejich pokyn celý svátek zahajuje.Ti, kteří si nechtějí nechat tuto bizarní podívanou ujít, tak někdy na šamanova slova musí čekat až do poslední chvíle.
Probuzení duchové
Původ svátku má kořeny v legendě podle níž princ, který se měl v budoucnosti stát Buddhou, se jednou zbavil bílého slona, považovaného za symbol deště. Lidé v obavách z možného sucha a hladu prince vyhnali z jeho domova: Po dlouhé době se jim jejich čin rozležel v hlavě a vyzvali ho k návratu, který pak oslavili s tak bouřlivým veselím, že probudili i mrtvé. Bizarní masky, které svátek Pi Ta Khon provázejí, představují duchy, kteří vítali vracejícího se prince. Probuzené duchy v Dan Sai představují místní mladíci v obřích maskách s charakteristickým velkým nosem, kravským zvoncem vyzvánějícím u pasu a s falickým mečem v ruce, kterým si dobírají kolejdoumcí.Každá maska je originálem, ale přece jenom část z nich je opravdu speciálních, na jejich tvorbě se podílejí potomci těch, kteří v Dan Sai s výrobou masek začali jako první a svátek duchů tak do vesnice přivedli. Takovýmto maskám musí být ještě před zahájením jejich výroby speciálně požehnáno.Dřevěné penisy, kterými vesničané dobromyslně škádlí kolemjdoucí mají zase povzbudit nebesa k tomu, aby spustila hromy a blesky a především déšť, který v této suché oblasti nabývá životní důležitosti.
Masky jako umění
Podoba svátku duchů se oproti minulosti trochu změnila. Nepatrně již v samotném názvu, který lze přeložit jako duchové nosící masky. Větší proměnou prošly samotné masky, od kdysi jednoduše zdobených rýžových košíků po dnešní výtvory dosahující až umělecké úrovně, jejichž základní výrobní složkou je kokosová palma. Bizarní klobouky zase vznikají z bambusových nádob na uskladnění rýže. O vznik těchto masek se ve svých domácích dílničkách starají místní mladíci. A jak ukazují jejich výtvory svoji pozornost zaměřují především na nosy.
Při pohledu na bohatě zdobené průvody a rozesmáté lidi by vás asi nenapadlo, že celá provincie leží v jedné z nejméně rozvinutých částí země, severovýchodním Thajsku, nazývanému Isan, pro jehož obyvatele jsou ty nejpřízemnější každodenní starosti spíše pravidlem než výjimkou.
Soutěživost mezi jednotlivými výrobci masek tak není pouhým poměřováním vlastního ega, nejvýpravnější masky lze po skončení svátku prodat i za několik tisíc korun a to je tady významný příspěvek do rodinného rozpočtu. Zvláště, když po třech dnech zábavy a radovánek, své masky zase na celý rok odloží.
