charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Nenajdete zde sice takové pohodlí jako v proslulém Orient expresu, rychlostí japonskému šinkansenu nedohlédne ani na poslední nárazník, přesto se jízda tímto vlakem řadí mezi ty velké železniční cesty.
Symbolů sjednocení Vietnamu najdete hned několik, možná jenom pro oficiální fotografie později zaranžovaný tank s číslem 843 prorážející bránu Prezidentského paláce v Saigonu, sedmnáctá rovnoběžka, přijmutá v roce 1954 jako dočasná hranice mezi severním a jižním Vietnamem, která se pak na jedenadvacet let stala hranicí trvalou a také Reunifikační expres, propojující dvě centra země, severní Hanoj a jižní Saigon.První železnice začali stavět ve Vietnamu Francouzi v posledním roce devatenáctého století,celá síť byla zkompletována v roce 1936. První expres prosvištěl ze severu na jih za čtyřicet hodin a jeho dnešní nástupci si nevedou o mnoho lépe, přestože Vietnam uvažuje o zásadním vylepšení své sítě, na které by vlaky dosahovaly stokilometrové rychlosti. Nejrychlejší z expresů dorazí z Hanoje do Saigonu za třicet hodin, takže namísto rychlosti můžete vše pojmout spíše jako vyhlídkovou jízdu s historickým pozadím. Od začátku druhé světové války jsou dějiny vietnamské železnice sérií bojů o tuto strategickou dopravní tepnu. Za druhé světové války ji kontrolovali Japonci, na které útočili domácí bojovníci za nezávislost, sdružení v gerilách Viet Minhu, a společným nepřítelem spojení také Američané. V poválečných letech Viet Minh atakoval o udržení své kolonie usilující Francouze, kteří zase na oplátku útočili na části železnice pod kontrolou Viet Minhu. Od poloviny padesátých let se vše opakovalo s jediným rozdílem, že Francouze vystřídali Američané. Pro vítězné komunisty se Reunifikační expres stal natolik silným symbolem sjednocení, že na 1726 kilometrů dlouhou trasu ho vypravili již 31. prosince 1976, osmnáct měsíců po pádu Saigonu a ukončení války.
Spojení s Čínou
Pro dnešní Vietnam má však zásadnější význam, zda a případně jak se jeho dráhy napojí na čínský ekonomický prostor. Z Hanoje do Pekingu sice po kolejích dorazit lze a slovně hospodářské spolupráci také nic nestojí v cestě, ale historické reminiscence, mj. čínský vpád do Vietnamu v roce 1979, zatím brání přetvořit prohlášení ve skutky a tvoří větší překážku než úzký rozchod drah, které ve Vietnamu zanechali Francouzi a které brání přepravě většího objemu zboží. Na domácích kolejích si Vietnam vede úspěšněji, železniční sít dosahuje 2600 kilometrů, na kterých se nachází 1790 mostů a 39 tunelů o celkové délce 11,5 kilometrů. Zrušením diskriminačních dvojích cen, kdy cizinci museli platit oproti domácím cestujícím čtyřnásobek, se k Reunifikačnímu expresu začali vracet turisté, Ti dnes mohou ze severu na jih ve vlacích se sudými čísly a v opačném směru ve vlacích s lichými čísly dojet za šedesát dolarů.S přihlédnutím ke všemu, čím musely v minulosti projít, jsou vietnamské vlaky v přijatelném stavu,přestože například knižní turistický průvodce Footnote si pro ně vyhradil tato slova” první třída je civilizovaná, druhá třída přijatelná, cestování v další třídě se pak může proměnit v noční můru, zážitek, o kterém budete vyprávět svým vnoučatům.” Když však po celonoční jízdě vysedám v Dong Ha, první zastávce na území bývalého jižního Vietnamu, neodnáším si pocit, že bych příštím generacím mohl předat něco dramatičtějšího než konstatování, že jsem se svezl Reunifikačním expresem.
