charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Když somálští piráti nedávno unesli několik lodí poblíž afrického pobřeží , mezi zajatci mnoha národností se ocitla i filipínská posádka. Její členové představují pouze špičku ledovce filipínské diaspory rozeseté po celém světě.
V nevelké učebně na předměstí Manily se tísní desítka asi dvacetiletých studentů. Jeden z nich se učí přebalovat dětskou panenku, další se sklání nad figurínou ležící na podlaze. Hey hey,are you okey ? předvádí předepsanou formuli, se kterou má přistupovat ke zraněnému pacientovi. Jeho škola je jednou z mnoha, kde se mladí Filipínci připravují na splnění svého snu. „Na Filipínách mám jen malou šanci sehnat práci, jedinou šanci je zahraničí,“ tvrdí pětatřicetiletá Nith, která několik let strávila jako pomocnice v domácnosti v Singapuru. Podobně hovoří i další. Podle průzkumů dvacet procent Filipínců považuje situaci v zemi za beznadějnou a chtějí si hledat práci za hranicemi. Přelidněnost, nezaměstnanost a chudoba přispívají k tomu, že z devadesátimilionových Filipín každý den odjíždějí tři tisíce lidí, kteří se připojují k více než osmimilionové armádě známé pod zkratkou OPW ( Filipínci pracující v zahraničí). Jejich přínos pro domácí hospodářství je takový , že vláda o nich hovoří jako o ekonomických hrdinech. Také jejich zásluhou loni Filipíny dosáhly vůbec nejvyššího hospodářského růstu za posledních třicet let a peso se mohlo mezi asijskými měnami vykázat nejlepšími výsledky. 14, 4 miliardy dolarů, které Filipínci pracující v zahraničí vloni zaslali domů, řadí zemi na čtvrté místo na světě za Indii, Čínu a Mexiko. V přepočtu na HDP tato částka představuje více než třináct procent, žádné jinému státu její v zahraničí pracující občané nepřinášejí tolik.
Hořký úděl zahraničních dělníků
Filipínský exodus není historickou novinkou. Sedm tisíc ostrovů postupně osídlili mořští nomádi, jejichž potomci o mnoho set let později odcházeli do zemí, které Filipíny ovládly, Španělska a do Spojených států. Vývoz pracovní síly se státní podporou začal formálně v roce 1974, o osm let později svoji činnost zahájila agentura POEA. Dnes působí Filipínci ve 197 zemích, Saudská Arábie se stala cílovou stanicí zejména pro zdravotní sestry, nejvíce filipínských učitelů působí ve Spojených státech, opatrovatelek na Tchaj -wanu a performerů v Japonsku. Vyhledávání jsou také námořníci, kteří z celkového počtu každoročně odcházejících Filipínců tvoří asi čtvrtinu. Ale zatímco úřady vyzdvihují především úspěšné případy, řada OPW poznala i hořkost postavení zahraničního dělníka.
V roce 1991 byla v Singapuru nalezena mrtvá filipínská pomocnice a dítě, o které se měla starat. Policie z vraždy obvinila její krajanku Flor Contemplacionovou. Její popravě o čtyři roky později nezabránila ani osobní intervence filipínského prezidenta a nové svědectví, které oficiální verzi zpochybnilo. Podle něho pomocnici ubil její singapurský zaměstnavatel poté, co neopatrností nechala utonout dítě, které ve vaně dostalo epileptický záchvat. Případ Contemplacionové posloužil jako námět pro film stejně jako osud další z jejich krajanek. Příběh Sarah Balabagonové upozornil na středověké podmínky filipínských pomocnic v arabských zemích, zejména Kuvajtu a Saudské Arábii, kde jich působí okolo milionu. Patnáctiletá rodačka z ostrova Mindanao v roce 1994 v Saudské Arábii ubodala svého pětaosmdesátiletého zaměstnavatele, který se ji pokusil znásilnit. Před popravou ji zachránila teprve osobní intervence prezidenta Spojených arabských emirátů.
Ale ani možná rizika spojená s postavením zahraničního pracovníka filipínskou vlnu nezastaví. Jenom loni agentura POEA registrovala 1 077 623 Filipínců, kteří se rozhodli hledat štěstí mimo svoji domovinu. Sedm z nich našlo práci i v České republice.
