charakter článku: Průvodce Pro Evropu objevil Filipíny v roce 1521 mořeplavec Ferdinand Magellan během své cesty kolem světa. Zastávka na ostrovech se Magallenovi stala osudnou, když se dostal do potyčky s místními vládci, ve které byl zabit. Filipíny se však samozřejmě rozvíjely již dávno před příchodem Evropanů.
První obyvatelé, Negrité, do těchto mist přišli již někdy v období před 30 000 lety. Ve čtrnáctém století sebou přivezli arabští obchodníci islám, jehož vliv se postupně rozšiřoval z jižních ostrovů až k Luzonu a zastavil ho až příchod Evropanů. Po tragické Magellanově epizodě se v roce 1564 Španělům pod vedením Miguela Lopeze de Legaspi podařilo získat kontrolu nad mnoha do té doby nezávislými komunitami. V roce 1571 Španělé založili Manilu a o tři roky později odrazili útok čínských pirátů. Na konci šestnáctého století se Manila stala jedním z hlavních komerčních center regionu. Společně se Španěly získávala na území Filipín vliv katolická církev.
Nesouhlas se stoupající mocí katolické církve a španělskými praktikami vedl na konci devatenáctého století k povstání inspirovaném národním hrdinou Jose Rizalem, který byl za své protikoloniální aktivity 30. Prosince 1896 popraven. Časově se povstání překrylo s obdobím španělsko – americké války v roce 1898. Američané podporovali filipínské vlastence, kterým se podařilo ovládnout celý Luzon s výjimkou Manily a vyhlásit nezávislost a první demokratickou ústavu v Asii. Filipínská svoboda však měla jen jepičí život. Dohodami z Paříže, které ukončily španělsko americkou válku, byla moc nad Filipínami předána z rukou Španělů pod americkou správu. Záhy se na Filipínách opět rozhořely boje, tentokrát proti novému nepříteli.Američanům se podařilo filipínské gerily během tří let zdolat a postupně zemi učinit závislou na americkém trhu.Hospodářská krize ve třicátých letech však naklonila americké mínění k myšlence poskytnutí Filipínám nezávislost. 7. Prosince 1941 byly Filipíny bez varování přepadeny japonskými vojsky, americký generál Mac Arthur byl donucen se stáhnout z Manily, kterou 2. února 1942 začali okupovat Japonci. Na začátku března dostal Mac Arthur rozkaz stáhnout se z Filipín, americký generál tomuto nařízení uposlechl se známým slibem Já se vrátím. Obležené filipínsko americké jednotky byly 9.dubna 1942 donuceny kapitulovat v Bataanu. Přestože Japonci vyhlásili Filipínskou republiku, obyvatelstvo jejich brutalitou značně trpělo. 20. Října 1944 se na Leyte vylodil generál Mac Arthur a splnil tak slib, který vyřkl při svém odchodu z Filipín.Bitva v zálivu Leyte se stala největším námořním střetnutím v dějinách.Po těžkých bojích mohlo být 5. července 1945 celé území Filipín prohlášeno za osvobozené. Na základě předchozích dohod byla zemi poskytnutá nezávislost, která byla vyhlášena 4. července 1946.
Rekonstrukci válkou poškozené země ztěžovaly boje s komunistickými gerilami v centrálním Luzonu, které se podařilo zdolat až pozdějšímu prezidentovi Ramónu Magsaysayovi. Ekonomické reform, zavedené Magsaysayem, přetrhla letecká katastrofa v roce 1957.V roce 1965 se na filipínské scéně objevila silná osobnost v osobě Ferdinanda Marcose, který snadno zvítězil v prezidenských volbách a svůj post obhájil i o čtyři roky později. Pouliční demonstrace a násilnosti zavdaly Marcosovi v roce 1972 záminku k vyhlášení výjimečného stavu, kteý zůstal v platnosti po dobu devíti let. 21. srpna 1983 byl po svém příletu na letišti v Manile zavražděn vůdce opozice Benigno Aquino, jeho smrt se stala roznětkou k protimarcosovským bouřím. Po prezidentských volbách v roce 1986 si vítězství nárokoval jak Marcos, tak vdova po Aquinovi, Corazon. Marcos se nemohl opřít o odporu lidových mas a 25. února 1986 opustil zemi. Vláda Aquinové čelila řadě těžkostem zejména na ostrově Mindanao sužovaném násilnostmi ze strany muslimských geril. V roce 1992 se prezidentem stal Fidel Ramos.V roce 1998 do prezidentského paláce zasedl bývalý herec Joseph Estrada, o dva roky později byl tento populistický prezident odvolán na základě obvinění z rozsáhlé korupce a naharzen Glorií Macapagal Aroyovou.
