Malajsie průvodce: Dějiny Malajsie

 Od sedmého  do třináctého století v region  dominovala sumatránská říše Sriwijaya, kterou ve čtrnáctém století vystřídal javánský Majapahit. Z javánského vlivu se dokázal na začátku patnáctého století  vymanit princ Parameswara, zakladatel největší malajsiské říše Melaky,  která se stala centrem obchodu mezi Indií a Čínou. S indickými obchodníky se v oblasti rozšířil islám, který  v polovině patnáctého století přijal i třetí vládce Melaky Maharaja Mohammed Shah, postupnou  expanzí se toto náboženství rozšířilo i v regionu. Život v Melace se soustřeďoval okolo sultánského dvora. Obchodníci v Melace obchodovali zejména s kořením, hedvábím a čajem.Rozvíjející Melaka se ocitla i v hledáčku Evropanů, v roce 1509 se zde na své výpravě za kořením objevili Portugalci. Počáteční přátelské vztahy záhy vzaly za své a v roce 1511 Portugalci pod vedením Alfonsem d Albuquerqua Melaku dobyli a na 130 let ji ovládli. Pozůstatkem jejich vlády jsou zbytky pevnosti Formosa a také jejich potomci, kteří dodnes v Melace žijí. Potomci posledního sultána z Melaky vytvořili sultanát v Johoru a v Peraku.   

 Portugalci sice ovládli Melaku, ale nepodařilo se jim navázat na její předchozí prestiž. Portugalská vláda sahala pouze do nejbližšího okolí Melaky. Potomkům melacké dynastie, kteří se uchýli   do Johoru, se  na začátku sedmnáctého století nabídl nový spojenec v podobě Holandské Východoindické společnosti .  V lednu 1641 Holanďané Melaku  napadli a po několikaměsíčním obléhání ji ovládli a stali se jejími  novými vládci po dobu 150 let, Johor svoji pozici nejmocnějšího malajského státu udržel až do roku 1699, kdy byl jeho vládce zavražděn a jeho nástupce mnozí odmítali uznat. Melaku drželi sice Holanďané, ale  jejich hlavní pozornost však směřovala na území Indonésie, to usnadnilo přístup do oblasti Britům, kteří se o Malajský ostrov zajímali jako o místo, kde by mohli zastavovat jejich lodě plavící se mezi Indií a Čínou. V roce 1786 se Francis Light na základě  dohody se sultánem z Kedahu  usídlil na neobydleném Penangu . V době napoleonských válek Britové z obav z možného francouzského vlivu převzali od Holandanů Melaku a  navrátili ji jim až  roce 1818. O šest let později si Britové a Holanďani rozdělili sféry vlivu, Holanďané ovládali dnešní Indonésii a Britové získali pod kontrolu oblast Malajského poloostrova. Svoji vládu zde udržovali nepřímo a místní sultáni si formálně podrželi svoji prestiž. Do dohod nebyl zahrnut osud Bornea, kde se otevřel prostor pro britského dobrodruha Jamese Brooka, který v roce 1835 pomohl brunejskému sultánovi potlačit dajacké povstání a  za odměnu získal část Sarawaku. Dynastie bílých rádžů na Borneu  vládla až do příchodu Japonců v roce 1941.Sabah se Britům podařilo získat  od amerického konzula, který ho získal za roční platbu od nemocného brunejského sultána. V roce 1896  Perak,Selangor, Negeri  Sembilan a Pahang  vytvořili  Federaci malajských států, fakticky kontrolovanou Brity, kteří zde oficiálně působili jako poradci. Kelantan, Terenganu , Pelis a Kedah, kontrolované Siamem, dnešním Thajskem, získali Britové do svého vlivu výměnou za půjčky na stavbu železnice. Jako poslední se k nové federaci v roce 1919 připojilo Terenganu. Jediným státem, který si po celé devatenácté století udržoval nezávislost, byl Johor. Jako pracovní síly do cínových dolů a na kaučukovníkové plantáže začali do Malajsie  přicházet Číňané  Indové, kteří  však žili izolovaně a  s domácím obyvatelstvem se nemísili. Etnickému rozdělení napomáhalo i to, že se příslušníci různých etnik společně nevzdělávali a Číňané se od třicátých let začali zapojovat do komunistického hnutí.