charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Když se probrala k vědomí, zjistila, že na sobě nemá žádné šaty. Její těhotná sestra ležela mrtvá před chýší. Vojáky, kteří je znásilnili, nespatřila. S muži v uniformách zmizely i její peníze a zlato. Případ šestatřicetileté ženy z barmské vesnice Mong Pawk je jedním z 625, které se objevují ve zprávě Licence ke znásilnění. Podle doku mentu vydaného dvěma nevládními organizacemi není osud zmíněné ženy ojedinělým vybočením z disciplíny vládních jednotek působících ve východní Barmě (Myanmaru), v oblasti známé jako Šanský stát.
"Jedná se o kampaň. Barmská armáda používá znásilňování jako válečnou zbraň, strategii, která má potlačit šanské hnutí odporu," říká Čárm Thong, mluvčí Akční sítě šanských žen (SW AN). Zmiňuje případ znásilněné a zabité dvanáctileté dívky, kterou příbuzní nesměli pohřbít. Vojáci jim přikázali, že tělo zůstane ležet na cestě, aby je jako zastrašující případ viděli místní Šanové. Zatímco o barmské demokratické opozici je svět relativně informován, o osudu etnických menšin toho mnoho neví. Pro barmskou vojenskou juntu je snadné všechny zprávy přicházející z izolovaného regionu označit za vymyšlené, pro mezinárodní organizace je obtížné ověřit jejich věrohodnost. To také vysvětluje atmosféru beztrestnosti, v níž se vše odehrává.Více než 80 procent případů zaznamenaných v Licenci ke znásilnění spáchali důstojníci. Některé se odehrály před zraky ostatních vojáků, mnoho dívek bylo znásilněno hromadně. "Svědkové uvádějí, že se na těchto činech podíleli vojáci z dvaapadesáti různých jednotek. Kromě jednoho nebyl nikdo z pachatelů potrestán," tvrdí mluvčí SWAN. V hornaté oblasti Šanského státu žije okolo osmi milionů lidí, etnicky a jazykově příbuzných sousedním Thajcům. Během britské koloniální vlády v Barmě se Šanové těšili relativní autonomii, o niž usilují i nyní. Ve volbách v roce 1990, jejichž výsledky junta odmítla uznat, získala Šanská národní liga pro demokracii druhý nejvyšší počet hlasů. S vládními jednotkami se pokouší sporadicky bojovat nepočetná šanská osvobozenecká armáda. Ve snaze potlačit odpor etnických menšin nechal režim v průběhu několika posledních let násilně přemístit okolo 300 tisíc Šanů. Vymezil jim úzký prostor, za jehož hranicemi mohou být považováni za rebely a zastřeleni. Podle různých svědectví dochází ke znásilňování i v "rezervacích".
"Provinilé" oběti
V tradiční šanské mužsky dominantní společnosti jsou oběti znásilnění potrestány dvojnásobně. "Obyvatelé jedné vesnice se postavili proti mladé dívce, která byla znásilněna cestou z chrámu. Označili ji za hloupou, protože se vydala na cestu sama, bez doprovodu starších. V jiném případě řekl muž znásilněné manželce, že pokud se chce prodávat, může si postavit chýši v džungli, a vyhodil ji z domu. Šanové jsou velice pověrčiví, znásilněným dívkám jsou schopni připsat i záplavy po silných deštích," říká Čárm Thong. Řešením není pro Šany ani emigrace do Thajska. Bez jediného utečeneckého tábora a oficiálního statusu uprchlíků jsou velice zranitelní, navíc se před nimi Thajsko uzavírá. Generálové vládnoucí Barmě opakovaně popírají, že by se, pokud se tak vůbec děje, systematické násilí na šanských ženách odehrávalo na jejich pokyn, natož aby za to vojákům slíbili beztrestnost. Podle vojenské junty začal dokonce působit v oblasti Šanského státu tým Mezinárodního červeného kříže, který má celou věc prošetřit. Junta proslulá letitým násilím a krvavými zásahy vůči politickým oponentům prý mezinárodní snahy o vyšetření údajných krutostí páchaných na šanských ženách "upřímně vítá".
