charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Válka v Indočíně sice skončila již před pětatřiceti lety, pro mnohé však její hrůzy zůstávají stále živé. Američané pokračují v pátrání po svých pohřešovaných (MIA), pro Vietnamce jejich zosobněním zůstávají místa jako My Lai.
Mohlo by to být místo, kam si odskočíte z městského ruchu, takový je tu klid. Jen kmeny palem dodnes nesou stopy po bojích. Ticho přetrhnou občasné výpravy zahraničních návštěvníků. "Američané často tvrdí, že jsou z Německa nebo Francie. Ke své zemi se tady moc nehlásí," říká jeden z místních průvodců. Nikdy jsme tu neměli být, píše syn amerického veterána v návštěvní knize. Drobná průvodkyně rozlévá čaj do malých šálků. Film, který pouští, zachycuje návštěvu dvou bývalých amerických vojáků. Hugh Thompson a Lawrence Colburn zachránili čest jednotky v okamžiku, který americký generál Ackerman označil za jednu z nejhanebnějších kapitol v armádní historii. S helikoptérou přistáli mezi Calleyho jednotkou a skupinou prchajících vesničanů, které odvezli do bezpečí. V roce 1998 obdrželi nejvyšší vyznamenání za statečnost.
Masakr v My Lai
Hluk helikoptér nebyl pro lidi z My Lai ničím mimořádným. Vesnice ležela v oblasti s čilou aktivitou Vietkongu a Američané po komunistických gerilách intenzivně pátrali; 16. března 1968 však jejich příchod znamenal něco jiného. Vojáci frustrovaní narůstajícími ztrátami kamarádů a neustále dotírajícím nepřítelem se rozhodli dát vesničanům lekci. Jednotka o 120 mužích vedená Williamem Calleyem přicházela na misi s cílem "vyhledat a zneškodnit". "Vojáci nás zahnali do příkopu a řekli, abychom si sedli a zase stoupli. A potom znovu a znovu. Mysleli jsme si, že už nás pustí, ale pak najednou začali střílet," vzpomíná se slzami v očích Pham Thi Thua, která přežila jako jedna ze čtyř jenom proto, že byla na samém dně příkopu a zůstala skryta pod hromadou mrtvých těl. Příkop, kde Calleyho jednotka zastřelila 170 vesničanů, je součástí památníku masakru. Z vesnických domů zbývají pouze obrysy základů, z jejich obyvatel pomníčky se jmény seřazenými podle věku. Nejstaršímu bylo sedmdesát, nejmladšímu rok. Neochránily je ani bunkry, do kterých se schovávali. Ve vesnici, kde žilo na sedm set Vietnamců, postříleli Američané během čtyř hodin 504 lidí.
Mluvte s cizinci
Masakr v My Lai se stal jedním z katalyzátorů postupného odchodu Američanů z Vietnamu. Pham Thi Thua však mezi návštěvníky nerozlišuje. Pro ni jsou Američany všichni cizinci a mluví s nimi jenom proto, že jí ředitel památníku řekl, že předání jejích vzpomínek je důležité. "S Američany si můžeme podat ruce ekonomicky, ale nikoliv politicky," říká učitelka Tra Tin Anh Thip. Ledy mezi bývalými nepřáteli však začínají v posledních letech tát. Spojené státy, jež ve válce ztratily 58 tisíc vojáků, zrušily v roce 1994 obchodní embargo s Vietnamem. O rok později byly obnoveny diplomatické styky. V roce 2000 přijel na třídenní návštěvu prezident Clinton. Více než polovina dnešních obyvatel Vietnamu se narodila až po válce a její události vnímá již jako vzdálenou historii. Ekonomické reformy známé jako "doi moi" daly v zemi vzniknout systému "tržního leninismu": vydělávat peníze už není hřích. Pro lidi z My Lai však historie neskončila. "Odpustit můžeme, ale zapomenout nikdy," říká učitelka Tran Thi Anh Thip.
