{lang: 'cs'}
"Ti, kteří sídlí na horách,žádné zákony nemají, nýbrž žijí jako zvířata a považují za božstvo a uctívají jako božstvo první věc, na kterou narazí ráno, když vstanou. Jedí maso zvířat čistých i nečistých a požívají i lidské maso.Příbuzní u nemocného se ptají, zda se uzdraví, jestliže řeknou že se nemůže uzdravit, pozvou ty, kteří umí nejlépe a nejsnázenemocné zabíjet a ti nemocnému ucpou ústa, takže se udusí. Po jeho smrti jeho maso rozkrájejí a uvaří. Pak se všichni příbuzní sejdou a maso i se všemi vnitřnostmi snědí."
Takto popsal své zkušenosti ze zastávky na Sumatře na konci třináctého století Marco Polo. Legendární cestovatel ve svém Milionu přiznává, že většinu svého pobytuv kraji ležícím tak daleko na jihu, že z něho není vidět Polárku, trávili pod ochranou dřevěné pevnosti s baštami, kterou postavili ze strachu před domorodci. To Oldřich z Furlánska, který sem zavítal v roce 1316, nalezl proostrov větší porozumění. Ocenil zejména velký trh s prasaty,drůbež, máslo, rýži, nádherné ovoce, zlato a cín. Kromě primátuprvního Čecha v těchto končinách tak jako první v Evropě přinesl záznam názvu Sumatra.
Sumatra - nejzápadnější výspa Indonésie. Zavřete oči a nechte rozehrát svoji fantazii. Dolehne k vám ozvěna dávných rituálů, majestátní velebnost tropického pralesa s ozvěnami křikuorangutanů i kouř stoupající z některého ze sta místních vulkánů. Sumatra samozřejmě není panenskou končinou z časů prvních cestovatelů, protíná ji tepna transumatránská dálnice část jejího deštného pralesa definitivně zmizela pod náporem dřevařských společností a některá její místa již pevně zakotvila v turistických itinerářích, přesto zde lze stále mnoho nalézt. Přestože svoji rozlohou čtyřikrát t převyšuje sousední Jávu, ve srovnáním s tímto nejhustěji zalidněným indonéským ostrovem zde žije pouze čtvrtina obyvatel.Ti jsou rozptýleni po ostrově, který od jednoho konce ke druhému měří 2500 kilometrů.
Křesťanští Batakové
V nedělním dopoledni potkáte v ulicích měst severní Sumatry více lidí než obvykle. Ve svátečních oblecích míří do kostela. Když se u Bataků objevili první misionáři, zcela se naplnily obavy, které provázely Marca Pola. Hlasatelé víry byli zabiti a snědeni. Jejich následovníci se setkali s větším úspěchem. Jednomu z nich prý zachránila život jeho znalost hry na housle, kterou Bataky okouzlil. Vytrvalým úsilím misionáři porazili staré mýty a ve čtyřicátých letech dvacátého století většina Bataků konvertovala ke křesťanství.
Označení Batak náleží etnickým skupinám, které se liší dialektem, kulturou i tradicemi. Zatímco severní Batakové jsou dnes převážně křesťané‚ jižní větev se hlásí k islámu. V jejich původní domovině najdete ze čtyř milionů Bataků jenom menšinu, ostatní se rozptýlili po celé Indonésii, kde využívají svých nesporných schopností. Kontakty s domovem však neztrácejí a nezbavují se své povinnosti nadále přispívat na stavbu domů Dřevěné budovy na kuřích nohách, jeden až dva metry nad zemí a jedině vchod tvoří podobu tradiční batacké vesnice. Některé z nich se proměnily v živé skanzeny. Původnítance zde předvádějí lidé‚ ale také například loutky sigalegale. Jejich původ vysvětluje legenda, podle níž první loutku z banyanového dřeva nechala vyřezat vdova, aby jejím prostřednictvím mohla komunikovat se zemřelým manželem. Původní součást pohřebních obřadů se nyní využívá i během svateb. Oblečena v červeném turbanu a modrém sarongu stojí na dřevěném podstavci, kterým prochází soustava provázků pomocí nichž je loutka ovládánatak, že může pohybovat i ústy. Horas! loučí se s diváky loutkáři nejběžnějším pozdravem tohoto kraje. Horas! Vítejte u Bataků.