{lang: 'cs'}
Tržnice v Timice se hlásí hlukem lidského mraveniště. Naštěstí se téměř ztrácí za haldami odpadků. Příklad nezvládnutého rozvoje, který hrozí město zadusit. V šedesátých letech se všude okolo rozprostírala jenom džungle, dnes tady žije pětatřicet tisíc lidí. Další přicházejí vábeni magnetem, který se nachází severně od města. Freeport je laboratoří změn,kterou tento dříve zapomenutý kout prochází.
V jedné z nejméně přístupných oblastí, někdy přezdívané indonéská Sibiř, ve výšce téměř čtyři tisíce metrů, se nachází důl patřící mezi pětici s největšími světovými zásobami mědi a vůbec největším nalezištěm zlata na jediné lokalitě. Americké společnosti Freeport McMoRan přináší každodenní zisk téměř milion dolarů. Pro obdivovatele důl zosobňuje hranice současných technických možností; vždyť jenom devadesátikilometrová silnice vedoucí k nalezišti musela překonávat až sedmdesátistupňové stoupání. Početné jsou však řady kritiků zejména mezi nevládními organizacemi, upozorňujícími na problematický dopad aktivit společnosti na životní prostředí a domorodce. Neohlášení návštěvníci tady rozhodně nejsou vítáni. "Pokud chcete vidět důl, musíte požádat o svolení naši americkou centrálu," zdvořile nás vyprovází mluvčí společnosti z jejího sídla v Kuala Kencanu. Projdete se po městečku, které Freeport uprostřed provincie postavil pro zaměstnance, a americkou iluzi bude rušit pouze tradiční dvouhektarové travnaté náměstí a mešita schopná pojmout až dva tisíce lidí. Plně zásobený supermarket, klimatizovaný skelet centrály společnosti, čtyřhvězdičkový hotel Sheraton, bazén olympijské délky, golfové hřiště uprostřed deštného pralesa a silnice v kvalitě, jakou v jiných částech provincie nenajdete. A hned v těsném sousedství domorodci ochotní věřit, že veškeré technické vymoženosti Freeportu pocházejí z tajemného pokladu uprostřed hory; cítí jako nespravedlnost, že se s nimi společnost o bohatství nechce podělit. Když v roce 1967 neworleanský Freeport přišel do Indonésie jako první zahraniční investor podle nových zákonů přijatých Suhartovou vládou, ocitl se na území, kde zvykové právo kolidovalo s národním. Na začátku sedmdesátých let sice šest místních náčelníků otiskem palce stvrdilo dohodu, že budou těžební společnosti nápomocni, potíže však neustaly. Zařízení Freeportu se jako nejviditelnější symbol indonéské přítomnosti stalo terčem geril papuánského hnutí odporu Organizace svobodné Papuy (OPM). Indonéská armáda zajišťující ochranu dolu odpověděla bombardováním domorodých vesnic. "Potíž je v tom, že nemůžete změnit pouze některé věci a jiné uchovat. Jakmile změníte jednu věc, změníte všechno," napsal Wyn Coates, asistent prezidenta Freeportu v knize Dobytí měděné hory.