charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Plně obsazenou phnompenhskou restaurací se zvolna sune muž středního věku. Opírá se o berle, v ruce žmoulá obnošenou vojenskou čepici, levá nohavice v místě od kolena dolů volně plandá ve vzduchu. Jedna z obětí pozemních min, které nadále devastují Kambodžu.
Oficiálně sice válka v zemi skončila před devíti lety, ale její důsledky jsou patrné dodnes. Lidé postižení výbuchy min jsou její nejviditelnější částí. Mnozí z nich každý den čekají na svoji almužnu na nábřežích v metropoli Phnompenhu, u vchodu do bývalého vězení Rudých Khmerů Tuol Slengu, nebo u hraničních přechodů s Thajskem. Všude tam, kde lze narazit na cizince. Desetiletí válek proměnila Kambodžu v jedno obrovské minové pole. Jsou zde položeny miny vyrobené v Číně, bývalém Sovětském svazu či v někdejším Československu. O počtu min existují pouze dohady, ale nejvyšší počty se přibližují až k deseti milionům. Tedy přibližně jedna na každého obyvatele země. Přestože o jejich zneškodnění usiluje několik mezinárodních organizací, každý měsíc v současnosti přibývá kolem 120 lidí zraněných výbuchy. Za posledních dvacet let pak pozemní miny zabily v Kambodži téměř 14 000 osob. "Kladli jsme je všude a přitom žádné plány neexistovaly," popisuje situaci bývalý voják Rudých Khmerů. Jeden z hlavních problémů při odstraňování min je tedy jasný: téměř absolutní nedostatek jakékoliv evidence. "Miny se pak často stávaly nebezpečnými i pro vlastní armády, které mnohdy vstoupily i do jimi založeného minového pole," vysvětluje jeden úředník kambodžského ministerstva obrany. Nejstarší miny pocházejí ještě z první indočínské války ze čtyřicátých let. V sedmdesátých letech je pak vláda používala na ochranu vesnic a strategických objektů. Pro Rudé Khmery se zase staly nástrojem destabilizace a teroru, prostředkem, jak získat ekonomickou kontrolu nad obyvatelstvem.
Když se v roce 1984 podařilo vietnamské armádě definitivně zatlačit Rudé Khmery až na thajské území, využila úspěšné ofenzivy k tomu, aby zaminovala celé pohraničí. Tak vznikl šest set kilometrů dlouhý pás, který dostal jméno K5. V něm byly dva až tři miliony min. Rudí Khmerové pak později zaminovali většinu rýžových polí a po jistou dobu téměř znemožnili sklízet úrodu v zemi. Následky této "války zbabělců", jak bylo používání min nazváno, jsou patrné dodnes. Mezinárodní organizace odhadují, že právě proto je v Kambodži na počet obyvatel nejvíce lidí, kteří utrpěli zranění kvůli minám. Zejména na vesnici, kde je život většinou založen na namáhavé fyzické práci na polích, se tito lidé stávají příliš těžkým břemenem pro své chudé rodiny. Odchod do města a tam nedůstojně žebrat, je tak pro ně často jediným řešením nelehké situace. "Dokud budou v Kambodži miny v takovém množství, tak zde nebudeme moci chodit beze strachu, že nás zabijí. Za těchto podmínek vlastně nejsme svobodní," říká Aki Ra, majitel muzea pozemních min, které se nachází v kambodžském Siem Reapu.
