Thajsko: Legendární most přes řeku Kwai je dnes turistickou atrakcí

Jak můžete z našeho utrpení udělat turistickou atrakci, kroutí hlavou bývalí váleční zajatci, které během druhé světové války nahnali Japonci na stavbu železnice smrti spojující Thajsko s Barmou. Ti, kteří nelidské podmínky přežili, nyní s rozhořčením sledují, jak se zejména proslulý most přes řeku Kwai stává vyhledávaným turistickým cílem. Jenom pár metrů od jeho pilířů vyrostly desítky restaurací a stánků nabízejících rychlé občerstvení, pepsi colu a ten nejlepší výhled na světoznámý objekt.

 "Bez toho, že byste viděli most, nemůžete říct, že jste byli v Kančanaburi," tvrdí reklamní prospekty. Motiv mostu zcela ovládl prodejny suvenýrů, neschází na tričkách, v prodeji jsou jeho makety i sady pohlednic. Pouťovou atmosféru podtrhuje hlasitá zvuková kulisa. Každoročně na přelomu listopadu a prosince se zde koná festival, který korunují kýčovitá večerní představení. Hodinovou show provází filmová melodie, ohňostroj, hukot blížících se bombardérů i výbuchy pum. Téměř přesně jako před padesáti lety. Převážně thajské publikum odchází spokojeno. Spokojeni mohou být i kapitáni turistického průmyslu provincie Kančanaburi, kam během roku přijíždí okolo dvou milionů turistů, včetně asi 300 000 ze zahraničí. Mnozí z nich hlavně kvůli mostu. Bývalí váleční zajatci však neskrývají roztrpčení. "Často se setkávám s lidmi, jejichž příbuzní padli během války v Evropě. Jsou zaskočeni tím, co se tady děje," říká jeden z nich, Trevor Dakin, který se v Kančanaburi před jedenácti lety usadil. Bill Holtham, další z bývalých vězňů, považuje celý turistický humbuk za urážku všech obětí. "Thajci neměli opravdovou zkušenost s válkou. Okupace Thajska nebyla skutečnou okupací, proto si nedokážou představit, co se zde dělo," tvrdí Dakin. Řadu bývalých vězňů popuzuje plán na obnovu celé železnice smrti, zejména skutečnost, že o něj projevují zájem i japonské firmy. Podle zastánců projektu jsou však události staré více než půlstoletí už pouhou historií, která bude pro pasažéry budoucích vlaků stejně vzdálená jako utrpení dělníků při stavbě Suezského průplavu. Obnovení pak podle nich bude skutečným vzdáním pocty těm, kteří zde před půlstoletím zahynuli. Bill Holtham však snahy o komercionalizaci železnice smrti považuje za důkaz toho, že barbarství na řece Kwai ještě nevymřelo.